kontext a trocha historie

Berlínská Critical Mass začala poprvé v roce 1997, kdy se cyklojízdy účastnily nižší desítky lidí. Účast začala silně růst hned v následujícím roce na nižší stovky jezdců s vrcholem v červnu 1998 s pěti stovkami účastníků. V roce 1999 dosahovala účast v letních měsících maximálně dvě stě lidí a během roku 2000 se účast dál propadala na nižší desítky lidí. V roce 2001 pak berlínská kritická masa uhynula na úbytku a přestala se na pět let konat.

Znovu se CM obnovila až v letech 2006 a 2007. Cyklojízdy ale dál trpěly nízkou účastí dvou nebo tří desítek lidí, někdy se ani nekonaly, neboť téměř nikdo nepřijel. Ještě v roce 2008 se jízd účastnilo zhruba cca 25 lidí a vlastně nebylo příliš možné mluvit vůbec o nějaké mase.

Rychlý posun vpřed. V roce 2015 se schází tři desítky expertů na mobilitu a aktivistů a řeší, jak zlepšit v Berlíně podmínky pro lidi dopravující se na kole. Výsledkem bylo berlínské bicyklové referendum, pod které se během jednoho měsíce podepsalo více než 100 tisíc lidí a kterým byla politická reprezentace zavázána k naplňování jeho požadavků.

V roce 2017 jsou cyklojízdy již opravdu kritickou masou. V letních měsících se jich účastní pravděpodobně dva až tři tisíce lidí a prakticky nelze jedním pohledem zachytit všechny účastníky.

srpnová kritická masa

Kritická masa se sjíždí každý poslední pátek v měsíci v osm večer na Mariannenplatz. Jedná se spíše o malé náměstíčko, na které když dojede pár tisíc lidí na kolech, tak se musí rozlít do všech okolních uliček. Němci jsou docela pünktlich. Je sotva patnáct minut po osmé a už zvoní, abychom se dali do pohybu. Ve Vídni se vyjíždí obvykle 30 až 45 minut po „začátku“, v Bratislavě to bývá taky půlhodina, v Brně také obvykle půlhodina. V Berlíně se dávají lidi do pohybu po čtvrt hodině. Ale je to málo platné, lidí je hrozně moc a cyklojízda nikam nejede. Z Mariannenplatzu se vydává dvěma úzkýma uličkama a většinou stojíme nebo popocházíme, takto se soukáme asi 25 minut, než se dostaneme za špunt a začínáme svištět s ostatníma.

Je těžké odhadovat, kolik lidí vůbec jede. Tato cyklojízda projede jedním místem za zhruba 10 až 15 minut podle počtu pruhů na silnici, typicky se jede ve všech pruzích, tedy ve dvou nebo třech. Podle zkušeností jedním pruhem projede cyklojízdovým tempem zhruba 1000 lidí za 10 minut. Hádám, že účast v Berlíně tak bude někde okolo dvou a půl tisíce lidí.

Tento počet ale postupně odpadává. Kolem 35 kilometru jízdy nás je asi kolem pěti stovek. K Braniborské bráně, kde cyklojízda „končí“, dojedou po 41 kilometrech již jen dvě nebo tři stovky lidí. Poslední stovka nebo dvě stovky lidí se o čtvrt na jednu vydávají dál na noční jízdu městem.

Jede se poměrně rychle. Průměrná rychlost je sice okolo 13 km/h, úseková rychlost se ale dostává i na 20 až 30 km/h. Srpnová kritická masa v Berlíně tak nebyla zrovna vhodná pro menší děti na vlastních kolech.

zvláštnosti

Trasa se nejspíš z větší části tvoří spontánně za jízdy, pravděpodobně. Je ale dost možné, že existuje nějaká dohoda o místech, kudy jízda má projet. V červenci 2017 se tak jednalo o letiště Tempelhof, kde bylo přichystáno natáčení cyklojízdy dronem, v srpnu 2017 se jednalo o obrovský kruháč okolo Vítězného sloupu, kde se setkala větší část cyklojízdy s druhou menší, která přijela po jiné trase.

Nemohu si pomoct od stereotypů, ale „Ordnung muss sein.“ Cyklojízda je docela punk ve většině ohledů, ale v Berlíně si vymysleli alespoň malé cvičeníčko na pořádek. Když cyklojízda náhle zpomaluje nebo zastavuje, tak účastníci zvedají ruku nad hlavu. Můžete tak před sebou někdy zahlédnout les zdvižených rukou, který vás má upozornit, že jízda zpomaluje nebo zastavuje. No nevím, jestli to pak nemá negativní vliv na brždění, když namísto zatáhnutí brzdové páky máváte rukou nad hlavou ?

Němci slopou škopky, o tom žádná, a kritická masa není výjimkou. Když máte pár tisíc lidí na jízdě, tak nejméně pět set z nich bude pít pivo, a ne jedno. Celkově tak na jízdě může být i tisíc a více piv, z nichž bude značná část ve skleněných lahví. A byl by v tom čert, aby pár z těchto stovek lahví naspadlo na zem a nerozbilo se na střepy. A střepy přinášejí defekty. V Berlíně už začali pracovat na osvětě – když vám spadne flaška na zem, udělejte před střepy malou bariéru, aby do nich nikdo další nevjel, a za ní střepy vysbírejte.

autofašisté

Na začátku jízdy se zdálo, že o konflikty s řidiči automobilů nebude nouze. Někteří Němci svá auta zdá se vášnivě milují a cyklojízda, kvůli které museli deset patnáct minut stát na místě, jim přivozovala infarktové a agresivní stavy. Na kritických masách se obvykle objeví verbální konfrontace a nasranost zpoza volantu. V Berlíně někteří řidiči vystupovali z vozidel ven a verbálně a někdy i fyzicky napadli špuntaře i jiné účastníky. Nebyl jsem sice svědkem žádné rvačky a s největší pravděpodobností ani na žádnou nedošlo, ale během jízdy nastalo několik incidentů, které dost narušovaly jinak vcelku pozitivní atmosféru. Samozřejmě byla většina lidí za volantem v klidu, hodně z nich povzbuzovalo a fandilo, ale vášnivý automobilismus se u některých řidičů nedal zapřít.

policie

Jak se spolupracuje s policií? Jízda jede za drobné asistence policie, v čele jízdy jede policista na motorce, některé větší křižovatky pomáhala policie zašpuntovat. Vzhledem k několika tisícové účasti ale většinu křižovatek špuntovali samotní účastníci jízdy bez asistence policie.

Vztah berlínské policie ke kritické mase nebyl ale vždy harmonický. I v Berlíně se policie v minulosti snažila kritickou masu kontrolovat, krotit a zasahovat vůči ní. V červenci 2007 se několik policejních vozů “pověsilo” za cyklojízdu a v okamžiku, kdy se kritická masa rozdělila (selhalo držení se v kompaktní skupině), proti ní zasáhla. Jednomu účastníkovi zabavila kolo a další účastníky začala policie lustrovat (známe z Brna), jízdní kolo ale po chvíli vrátila a cyklojízda s policií v zádech pokračovala dál. Kritická masa se potom na chvíli policie zbavila, když se vydali na piknik do zoo, kam policie se svými auty nemohla.

Jak se během posledních 10 let přístup policie změnil ukazuje i incident ze srpnové kritické masy v Hamburku. 70 ti letý muž za volantem automobilu psychicky nevydržel situaci, kdy ulice výjimečně slouží lidem na kolech během kritické masy, a začal do cyklojízdy autem najíždět, dva lidi na kolech srazil (bez vážných zranění, naštěstí). Policie, která cyklojízdu doprovázela, okamžitě zasáhla. Pán za volantem ale začal ujíždět, policista na motocyklu jej pronásledoval a později dohonil a zastavil, pán ale začal fyzicky napadat i policistu. Nakonec s pomocí posil byl řidič zatčen a odvezen na policejní stanici. Události se dostalo celoněmeckého mediálního pokrytí (1, 2, 3, 4, 5) a okamžitý zásah policie byl univerzálně mezi účastníky německých kritických mas velmi kladně hodnocen.

Událost v Hamburku může být vzorem pro policejní velitele na celém světě, jak se stavět vůči kritické mase, která se v jejich městě každý měsíc koná. Cyklojízdu doprovázet, nejlépe na kolech nebo motocyklech, nesnažit se ji kontrolovat, krotit, ale přijmout její spontánní povahu. A samozřejmě, pomáhat a chránit v situacích, které si to vyžadují.

testosteronová brigáda

Od nějakého třicátého kilometrů dál jsem pozoroval, co se děje v čele cyklojízdy a jak je vyjednávaná trasa. A v čele jízdy jsem našel něco, čemu na kritických masách v USA říkají testosteronová brigáda. Na čele jízdy se drželo deset až dvacet můžů ve věku od 20 do 35 letech zhruba, kteří jízdu vedli. Jejich styl jízdy vypadal asi takto:

Stojíme na červené na křižovatce. Borci vepředu stojí a tlachají, zapalují si cíga. Když se cyklojízda začne dojíždět a hutnit, tak svou malou sešn rozpustí a vystřelí dopředu. Žádné pozvolné vedení, ale spíš závod. Borci se někdy hecují, někteří nevyrazí hned na začátku, ale počkají si, aby pak mohli sprintovat skrze cyklojízdu do čela. Na některé z dalších křižovatek zase zastaví a chvíli čekají, aby je zbytek jízdy mohl dojet, a scénář se opakuje.

Borce zdá se baví být v čele cyklojízdy, moc se jim nechce se jet pomalejším cyklojízdovým tempem. Jejich závodění na začátku ale vede k trhání jízdy. Během posledních 10 km je jízda již roztrhaná a nejedná se o kompaktní skupinu, která svou masou chrání jednotlivé účastníky. Jízda o několika stovkách účastníků je roztahaná s velkými mezerami na dlouhé vzdálenosti, a při zastávkách na křižovatkách se již ani nestačí sjíždět do jedné kompaktní skupiny. Toto už není kritická masa, ale pozoruhodná podívaná, které velí pár ocasů na čele.

jak si to přebrat

Kritická masa může mít pomíjivé trvání jako v Berlíně. Pár let může fungovat a pak zaniknout, aby se později vrátila v ještě větší síle. Účast je také velmi relativní, v Berlíně žije 3,5 milionu lidí, z nichž možná až 3 tisíce se v nejlepších letních měsících účastní cyklojízdy. Což vlastně není až tak moc.

Stejně jako ve Vídni, tak i v Berlíně funguje jakási minimalistická asistence policie. Policie nepůsobí proti cyklojízdě represivně, anebo se ji nesnaží skrze formalistické procedury (jako například ZUK v ČR) krotit a kontrolovat, ale přistupuje na její volný formát kvaziorganizovaného chaosu. V Berlíně (stejně jako ve Vídni) kritická masa volně jezdí na červenou (mimo zastávky v čele jízdy), křižovatky jsou zašpuntované samotnými účastníky, a policie hystericky netrvá na tom, že „řídit provoz“ může pouze ona.

Trasa jízdy může být velmi dlouhá, ale v Berlíně trasa odpovídá velikosti města a docela jinému měřítku. Z Vídně známe trasy okolo 20 kilometrů délky, v Berlíně se jezdí běžně 40 až 50 kilometrů. My jsme v Brně jezdili tradičně trasy o délce průměrně 7 kilometrů, s formátem critical mass jsme začali prodlužovat na 15 až 20 kilometrů. V Bratislavě se už nebojí dát výjimečně i jízdu o 30 kilometrech, ale jak kluci říkali, kdyby s takovou trasou přišli před pár rokama, tak by je lidi „vypičovali“. No máme se kam posouvat ?